Lalial, ale já si opravdu nemyslím o komkoliv, že je mizerná matka jen proto, že zařve po dítěti - i když toto chování nepokládám za správné. Kritizuju chování, ne lidi. Či spíše, nechápu.
Já spánkovou deprivaci chápu, sama mám velku potřebu spánku a když mi ji někdo narušuje, jsem nevrlá. Moje frustrační tolerance taky není nijak zázračná. Proto od narození dělám s dětmi tak, abych co nejvíc a nejlépe spala. Proto jsem nikdy neřešila, že kojím na každé pípnutí a k dětem nikdy nevstávám, protože s nimi spím, a do více než roku je uhoupávám na baloně, aby klidně usnuly... právě proto, že se potřebuju pořádně vyspat.
Ale já nejspíš neměla AŽ TAK dráždivé děti. Neznám situaci, kdy by se u mě v náručí či u prsu neuklidnily, takže tam trávily téměř celý první rok života - a nosím i nadále, moje dvouletka je nošenec stále