Asi jsem jediná, které naskakuje husí kůže při pomyšlení, že někdo řve na malé miminko, které samo řve.
Prďola nespal, jestli se počítá spaní po 50 minutách v noci, přes den 2x 1hodinku, někdy ani to ne. Jestli se počítá prořvané hodiny, celé hodiny, dny za dnem, celé měsíce.... chodila jsem na procházky uzž jen kvůli tomu, protože jsem věděla, že neusnu. Věděla jsem, že pokud si sednu na lavičku, hned usnu, doma ihned kdekoliv. Hodiny prochozené jen kvůli tomuto. ztraceně vím, co je to nespavé, uřvané dítě. Vím, co to je, když dítě brečí, a vy taky. Ale nikdy jsem na něj nekřičela kvůli tomu, že křičí. To jde až s věkem, teď už jo :) Ale představa, že někdo řve na miminko, které nespí, mně fakt nahání husí kůži.