Přidat odpověď
Dovedu si představit spoustu situací, kdy se z člověka stane notorik. Dneska je strašně těžká doba a ani mezilidské vztahy nejsou OK. Když člověk sáhne po alkoholu, je to značná úleva a neriskuje tolik, jako kdyby sáhnul po droze.
Ono stačí blbé manželství, malé dítě - já si taky někdy říkám, jak by mi bylo, kdybych byla milosrdně otupená /samozřejmě že rozum ví, že to není východisko/.
Od té doby, co jsem na MD si manžel připadá jako mistr světa, při každé příležitosti zdůraznuje, jako on živí a přepíná. Stačí mu malá záminka, aby vystartoval a byl sprostej. Vím, jak to cítí. On není na mě závislej, čili on se nemusí ráčit ovládat.
A já z toho mám zkaženou náladu řadu dní a sebevědomí to moc nepřidá.
A když nastanou nějaké výchovné problémy kolem dítěte, on hraje mrtvého brouka, popř. se staví na stranu dítěte.
To je přesně taková situace, kdy by člověk mohl začít nasávat, protože cítí, že takové manželství nemá cenu a už se od něj vnitřně distancuje.
Co tím chci říct - vůbec neodsuzuju, když někdo spadne do chlastu, když nevidí z nějakých situací východisko.
A navíc - i když to východisko je - někdo má sílu se z toho vybabrat, někdo ne. Někdo přijde o práci, o bydlení a už jede.
Předchozí