moje mamka mela v opatrovnictvi moji babicku (mamka od mého tatky). V době, kdy jsem bydlela ještě doma, tak jsem jí se vším pomáhala, chtěla jsem být s babičkou co nejvice, protože jsem věděla co přijde :-(. Ono to trvalo nejakych 5 let, kdy začala zapomínat, vyhazovat peníze do koše, či si na ně psát nákup, tím to vlastně začalo... pak už ani nepoznala svéhp syna (mého tátu), ani nás, vnoučata nepoznávala... Bylo to hrozný se na ni dívat a ještě když mívala světlé chvilky, kdy si to všechno uvědomovala, že je nemocná. Vždycky říkala, přoč já jen mám tu hlavu děravou... pamatuju si to jako by to bylo dnes. Pak jsem se odstěhovala k přiteli a navštěvovala co jen jsem mohla. Babička pak umřela 14 dní po mé svatbě...

Bylo to těžké, ale byla jsem moc ráda, že můžu byýt s babičkou i v takové situaci a pomáhat ji, měla jsem ji moc rada!