nějaká přezdívko,starala jsme se o obě babičky až do jejich smrti.jediné co mi to asi dalo byl pocit,že jsme pro ně udělala maximum co šlo.Já nevím jak to popsat,prostě pocit "čistého stolu", pocit,že jsme jim aspoň částečně vrátila co dali oni mě.Nevím těžko říct.U obou ta péče netrvala zas tak dlouhou dobu,abych měla pocit,že mi to něco vzalo.
A u syna,který má postižení se neodvažuju vůbec napsat nic,protože jestli mi to něco vzalo,nebo dalo se radši neodvažuju ani uvažovat.