právě, to co jsem měla možnost vidět u té kamarádky - paní 70 let, nádory na plicích - tj. neoperovatelné a dost rozsáhlé, a to bylo pořád dokola chemo, ozařování, chemo, ozařování... - ta ženská musela děsně trpět, a to při vědomí že se nejspíš nevyléčí (no, ona teda asi věřila že jo, ale v jejím stavu to nechápu).... taky rodina to odnášela když jí bylo špatně, bylo to organizačně hrozně náročné ji vozit na všechna ta ošetření (malé děti v rodině)....trvalo to rok než to paradoxně vzdalo její srdce....

Já nevím jestli budu umět mít takovou pokoru až budu třeba v takovéhle situaci, ale zatím si pořád myslím že pokud budu mít už nějaký věk, nemoc ve stadiu která vyléčit nejde, radši požádám o tišicí léky a budu se modlit (obrazně, reálně to neumím) za rychlý konec... Je fakt že touha po životě může být silná, ale umím si představit že někdo už i touží po smrti.