Omlouvám se předem za subjektivitu, dle mého se na to prostě vys.al. A myslím, že za tím ani nemusí být nějaký zlý úmysl nebo šílená lhostejnost, třeba si prostě myslel, že si sama nejlíp koupíš, po čem toužíš. Zažila jsem obdobné dá se říct 2x, nenechala jsem to být, i když jsem se napřed snažila povznést jako ty, pak jsem buchla, křičela, brečela, hádka byla jako prase - manžel ukřivděn, já ukřivděná. Nakonec se mi po 151. povedlo říci totéž nějakým kouzelným způsobem, kterému porozuměl a tím se to vyřešilo. Jsem ráda, že to tak dopadlo a za sebe jsem si odnesla, že mám jednat podle sebe - křičet, když mám vztek, být uražená, když jsem. Situace se tím sice vyžene celkem do krajnosti, ale jsem to pořád já a neznásilňuju se do nějaké pseudopodoby, o kterou nestojím já a vlastně ani ten manžel.