Dobrý večer,
dlouho jsem se rozmýšlela, zda se vůbec můžu "pochlubit", jaké jsem prase, ale strašlivě mě to tíží a potřebovala bych nějakou vzpruhu, i když bych spíš zasloužila pár facek. Trávila jsem Vánoce se synem u přítele, jsme spolu pátý rok, zatím jsme nějak nenašli odvahu se sestěhovat, spíš jsem měla pocit, že přítel nechce, že asi nejsem ta pravá. Vánoce proběhly strašně hezky, bylo nám spolu fajn, byli jsme u něho několik dní, spávali jsme tam i předtím, ale teď to bylo více dní najednou. První svátek Vánoční jsme byli všichni na obědě u mé mamky, vše v pořádku, synek chtěl zůstat u babičky, tak jsme domů odjeli sami a domluvili se s přáteli, že si u nich dáme něco k pití a pak půjdeme do hospody. Vše fajn, akorát jsem toho vypila více, než jsem normálně zvyklá, navíc se nás sešlo mnoho, měla jsem i několik panáků jablíčka, ale vše dobré...pak najednou už začínám mít okno, jak k tomu došlo, ale s jednou známou, která je svobodná jsme se dohodly, že se nám nechce domů a jely taxíkem do nonstop baru, kde už si nic nepamatuju...k příteli jsem se vrátila ráno. Nejde o to, že bych ho někde podvedla, ale o tu šílenost, že jsem takové prase a neumím se ovládat, přitom se mi tohle ještě nikdy nestalo. Sama se nenapiju nikdy, nevím, že jsem byla tak namol. Přítel byl z toho strašně smutný, já ještě víc a řekl mi, že je s náma takhle moc šťastný, že mi chtěl říct, abychom už u něho zůstali natrvalo...mé přání, které se zdálo nedostižné. Včera nás odvezl domů, omluvy nepřijímá, sliby taky ne...dnes jsme nekomunikovali, až teď večer mi napsal, že jsem se v tom baru prý válela vedle stolu. Holky, je mi ze sebe na blití a přísahám, že už nikdy nebudu pít, ale nevím, jak dál, všechno jsem zkazila, jak euforii z krásných Vánoc, krásných dárků, letos se opravdu překonal a já udělám takovou prasárnu. Strašně se stydím, mrzí mě to, ale nevím, co s tím, asi jsem se mu zhnusila. Zasloužila bych. Kdybych byla fakt nějaký alkáč, ale to nejsem. Jak se dá během jednoho dne vše zkazit.