Libiku, ne vždy tak rychle venku vystřízlivíš. Já se jednou v životě opila tak, že si jen pamatuju, že jsme hrály s kámoškou biliar, a ještě si pamatuju, že za náma utíká ten číšník a my před ním prchaly nadraté, protože jsme nevěděly vocogo, a on chtěl po nás zaplatit ty hry. Potom cvak a nevím nic. Pak jsme se prý byly ještě projít po městě, navštívit její rodinu, kde jsme si daly kafe a šly zas přes půlku města pěšky zpátky. to si vůbec nepamatuju. Ne vždy venku vystřízlivíš.