Já bych mu v klidu a mile vysvětlila, že už je moc velký na to, aby chodil v plíně. Plínky bude mít miminko, on už ne. A prostě bych už nedala, jen to potom chce echt pevné nervy, jak vydržet v naprostém klidu, když to prostě na začátku bude o neustálém počůrávání a kadění do kalhot.
Kamarádky dcera neměla pleny od dvou let, na čůrání naprosto v pohodě, kadila ale do kalhot až do skoro čtyř. Tak jí kamarádka vždycky v klidu převlékla, řekla, že to je ošklivé, že se kadí do záchoda/nočníku, že takhle ne ... nadávala a supěla až za rohem
... trvalo to skoro dva roky, ale přešlo to.
U "za měsíc čtyřleťáka" bych prostě na to šla takto, neustálé opakování a opakování a opakování pravidla, jak se to dělá. A stále bych trvala na tom, že ve čtyřech letech už je prostě velký na to, aby měl plínu. Bez diskuse.
Myslím, že hodně důležité je udržet emoce na uzdě. Nedat tomu ten emoční náboj, nezvýrazňovat, jaké chování je "problém" a jak mě jakožto matku drtí, že moje dítě to dělá "špatně" atd. Je potřeba to pojmout čistě technicky, jako trénink, výcvik. Prostě "takhle se to dělá, alternativa není." Dříve či později se tomu přizpůsobí.