Nepíšu to jako provokaci, jen abys měla obrázek, jak to může fungovat.
Já teda nestuduji, ale i během MD a RD pracuji na ŽL.
Přesto že je manžel hodně pracovně vytížen, tak když přijede domů a není večeře, bez řečí uvaří.
Když jsou termíny a nestíhám, často si vezme prcka sebou k práci, když malý marodil a nespal mi, byla docela potíž i obstarat domácnost, tak si jej bral každý den, vždy to naplánoval tak, aby jezdil, malý mu spal a já měla klid.
To mi obvykle kladl na srdce, ať nepracuju, ale odpočívám.

Jinak dělám ponejvíce po večerech, kdy všecky děti spí, svítím si lampičkou, datluju do klávesnice, roztahuju si tady papíry a nikomu to nevadí, ani malému, ten nejlíp usíná, když mě vidí sedět u počítače.
Manžel si vedle mě pustí film, navzájem se nikterak nerušíme.
Nemyslím, že je to problém bušení do klávesnice, ale spíš vzájemné tolerance, úcty a podpory.