Takové pocity mívám každý den. Ne však v otázce toho, co bych jim mohla dopřát po materiální stránce, protože tu nepovažuji za důležitou. Spíše mě trápí, když nervy nevydrží a já křičím, nebo plácnu... nebo bych si mohla s nimi hrát déle, více.... Ale na druhou stranu si říkám, že mohly ty naše děti dopadnout i hůře, jsou na světě i horší rodiče