Dandy,
naprosto vím, čím procházíte. U nás na to stačila Jolanka... Eli se s jejím příchodem srovnávala hodně těžce a žárlí i dneska (což je asi normální). Žárlila od narození Jolanky. chodila ji hladit a najednou jí štípala do tvářiček, nebo po hlavičce a skončilo to rvaím vlásků. Hlazení bříška přecházelo v plácání nebo mačkání.... Nerada na to vzpomínám. chce to pevné nervy, vysvětlování a hlavně se mi osvědčilo (a to platí i dnes), mazlení, hlazení. Taky jsem ji nenechávala motat se kolem Jolíse, protože ne vždy to šlo. A ona chtěla většinou tehdy, když jsme někam spěchali. Když jsem jí pak o "pomoc" žádala, nechtěla.
U švagrové začal starší klučík žárlit až když byl malému asi tak rok. To se děje teď i u nás. Holt Sofí je akčnější, vyžaduje více naší pozornosti a tím pádem ubývá rapidně pozornost pro JOlí, která to špatně snáší. Eli je celkem v pohodě. Ta se naučila ventilovat se, takže když už je naprdnutá, tak to na mě vyřve...
Jediné, co můžu ze zkušenosti potvrdit je, že se to určitě zlepší, ale asi to nebude hned teď. Bylo by fajn, kdybys třeba mohla zůstat s Vojtíkem aspoň půl hodiny nebo hodinu sama a věnovat se jen a jen jemu. A totéž platí i o tatínkovi. Babičky a dědečkové jsou fajn, ale jsou takovou "záplatou", jeslti mi rozumíš. nechci, aby to vyznělo špatně, ale rodiče jsou holt rodiče.

Držím palce a pevné nervy. Bude líp, uvidíš. Jsi úžasná, já se třema dětma nestíhám zdaleka to, co ty (ale zase nemám tu báječnou pomoc od maminky )
Klobouk dolů!