Jsem poměrně úzkostlivá matka a nějak si neumím představit, že dceru někdy vypustím samotnou... Ale někteří spolužáci, jak jsem tak koukala už sami chodí nebo dokonce jezdí autobusem. Je mi jasné, že je to také o tom, jak "komplikovanou" cestu má dítě domů... Jak to máte vy? Dnes jsme šly ze školy a potkaly spolužačku, jak jde sama /bydlí ve stejné ulici jako je škola/ a dcera mě zaskočila dotazem, jestli bych ji na místě její maminky také pustila samotnou a já si musela popravdě přiznat, že nepustila. Nejde mi totiž jen o přecházení ulice,ale spíše se bojím, že takto malé dítě může někdo někam zatáhnout. Navíc, jak jsme viděla tu cestu spolužaččinu cestu ze školy, dva kroky směrem k domovu, čtyři kroky nazpátek, přišlo mi to takové prtě bezprizorní. Někde jsem četla, že až dítě okolo 9. roku dokáže rozpoznat, že s někým opravdu němá někam jít apod. Nedávno jsem na toto téma náhodou zabrousila v řeči s naší družinářkou a ta mi říkala, že rozhodně není přítelem toho,aby děti chodily domů samy a že jí ty maminky připadají docela odvážné. Bydlíme na kraji města, ale auta to tu dost sviští a navíc oproti třeba sídlišti jdou děti často minimálně kus cesty místy, kde na ně není vidět - nejsou tam domy apod.