Viděla jsem, měla jsem pak noční můry a dlouho jsem o tom přemýšlela. Na začátku bylo vidět, že je to docela hezká a chytrá holka - než jí droga naprosto zničila, zcela ovládla. Stále mluvila o tom, že se z toho chce dostat, ale vždycky to byla jen slova. Když jí ostatní chtěli pomoct, ona pomoc nikdy nepřijala (utekla z léčení aj.). Smutné je, že není jediná a že takových osudů je spoustu - dobrovolně si zničí život a stanou se z nich trosky (a většina se z toho nedostane, protože prostě nechce)... Také doufám, že holčička má nové milující rodiče.

Co se týče těch návštěv v kojeňáku - Katka si opravdu chvíli myslela, že to zvládne a o dítě se postará, nakonec zjistila, že to opravdu nepůjde, závislost byla o dost silnější než její vůle být matkou. Určitě měla holčičku ráda, i když bylo vidět, že často je opravdu úplně mimo a není schopná normálně uvažovat. Na konci se dceři i omluvila.
Dokonce se vpodstatě omluvila i své matce za to, čím se stala (měla světlé chvilky).
Zaujala mě i slova jejího druhého přítele, otce Katčiný dcery, který říkal, že nikdy netušil, že je něco lepšího než droga - být otcem. Jenže i on zůstal jen u slov.

Katce jsem zpočátku fandila a přála jsem si, aby to zvládla...ovšem ač se ostatní snažili pomoci, ona se bohužel nesnažila vůbec.