Přidat odpověď
... když jsou dvojčata všude spolum, víceméně "nuceně" nebo tak nějak "předpokládaně".
Nevím kde se bere ta obava "ublížit" tím že půjde každé do jiné třídy? Nikde není psáno že dvojčata musí být pořád spolu. Naopak, u dvojčat se má obzvůášť dbát na to, neházet je automaticky do jednoho pytle.
Aspoň to si myslím tedy já. Protože ať už jsou to dvojčata nebo jen "normální" sourozenci, tak potřebují být aspoň někdy "za sebe". Jinak může být strašně těžké najít sama sebe, mít se rád. Hodně dvojčat se to naučí až v dospělosti, protože dřív vlastně neměli nikdy šanci. To bych spíše považovala za "ublížení", protože může být pozdě.
Vidím to tak nějak jako píše Lída a další. Ale samozřejmě záleží na všech okolnostech.
Co tedy moc neuznávám, jsou argumenty, že rodiče to mají snažší když jsou dvojčata v jedné třídě. To je dost sbecký "argument", jde jen o pohodlnost rodičů!
Když mám "normální" sourozence, tak taky musím nějak skloubit školku, pak u obou školu, různé úkoly, kroužky - prostě celou tu rodinnou logistiku. Nemůžu se všechny "zglajcjšaltovat". A u dvpjčat bych si to nejendou měla dovolit??? Jak k tomu přijdou? Jen protože se narodily s odstupem ne dvou let, ale třeba 20 minut? Proč bych u nich měla být méně ochotná to "nepohodlí" podstoupit?
Předchozí