Já měnila dětskou doktorku jednou. Ta původní mě naštvala dvakrát za sebou. Prvně, když jsem byla s měsíčním synem na povinné prohlídce, tehdy se dítě nosilo do ordinace jen zabalené v pleně a paní doktorka si nás zavolala, po pár minutách někdo zaklepe na okno (přízemí), paní doktorka otevře okno dokořán a domlouvá se daelerem nábytku, co si asi objedná, přes hodinu. Měla jsem strašný strach, že mi prcek nastydne, venku bylo -15°C. Jenže jsem trubka, neodvážila jsem se ozvat. Podruhé mě dorazila o měsíc později, když u miminka propukl kojenecký ekzém tak, že během dvou dnů se mu na předloktích a nožičkách odkryla hluboká mokvavá ložiska, tehdy mi paní doktorka pravila - no jo, kojenecký ekzém - s tím se nedá dělat nic. Tak to bylo něco, s čím jsem se smířit nedokázala. Přešli jsme jinam a ejhle, něco se dělat dalo - do měsíce byl kluk vyhojený z nejhoršího a kolem roku už byla ta patálie za náma...