Dítě vstává, až vstává matka, já. Vzhledem k tomu,že poslední dobou furt čumím do knížek až do dvou do tří do rána, vstává se kolem 10. Posnídáme, já si vrazím mezi víčka párátka a snažím se fungovat jako matka - jsem nervní, pobíhám tu v županu a přemýšlím, jakým blafem to dítě otrávím. Mezitím si vypisuju slovíčka z AJ a drhnu želvě pos*raný krunýř.
Obědváme kolem jedné odpoledne, pak dám malou do postýlky, čte si tam (holka šikovná, dva a půl roku a už to čte, umí číst knížky i vzhůru nohama). Ve tři odcházíme s řevem na procházku. Já pracovat, dceru si vyzvedává tatínek. Co se děje v mé epřítomnosti netuším a tušit nechci. Večer chodí spát jak kdy, v devět, v deset. Včera s tátou koukala na Cimrmana, takže to byla taky dlouho vzhůru.
Momentálě žádný režim není. Uvidíme, co bude s nástupem do školky...ale to je až za hooodně dlouho. Valím zase šprtat.