Medvídku, dva roky mi přijdou na učení na nočník kritický. Obě děti v tu dobu prodělávaly svoje nenenene stádium, představa, že do toho řeším nočník, je absurdní (druhorozená má teď 2 roky a 2 měsíce - uklízení hraček vypadá jako u vás, ačkoli donedávna si je uklízela automaticky a v pohodě...).
Pokud bych chtěla být drná, nakoupím 6 ks punčocháčů, spousta spoďárků a připravím hadry a seberu plínku a hotovo. Počurané nechám dítko přemáchnout a louži vytřít (tohle u nás fungovalo, ale u mladších, nicméně vzhledem k tomu, že děti po sobě rády utírají rozlité pití, předpokládám, že i tohle by fungovalo). Dítěti nevynadat, když se počurá, ale v klidu říct, no to se stává, to byla nehoda viď? A ukázat mu, jak to po sobě uklidit a dohodnout se, že třeba příště už to zvládne včas na záchod...

Pokud bych drsná být nechtěla či bych na to neměla nervy /bude to trvat nejspíš tak týden, dva/, prostě bych to nechala, nenutila. A počkala bych, až přejde nenenene stádium.