"Chudoba mě donutila k vyšším výkonům Neměla jsem co ztratit, mohla jsem jen získat."

Lassie, pro lidi s takovýmto osudem a uvažováním mám velkou slabost. Proč asi?

Nehledě na to, že jsem zažila věci, díky kterým jsem si uvědomila, že je tak JEDNO, jestli budu mít oblečení ze sekáče nebo z nejluxusnějšího krámu.

Když na naši maminku chodily nálady ve stylu "vy jste tak hodné děti, děláte mi tolik radosti a já vám nemůžu dopřát to a to a vy byste si to tolik zasloužily", tak jsem jí na to odpovídala, že je na světě spousta lidí, kteří by si zasloužili vidět, slyšet, chodit, mluvit, nepřijít v brzkém věku o rodiče, nezažít smrt vlastního dítěte atd. Že naše situace není sice ideální, ale pokud se budeme snažit, tak ji vlastními silami vyřešíme. A že v porovnání s tím, co se děje spoustě jiných lidí, jde fakt o h***o. A já mám hroznou radost, když vidím, že jsem třeba díky své vytrvalosti v jazykových znalostech předhonila lidi, kteří měli finance na dlouhodobé pobyty v zahraničí nebo tak. On když člověk musí bojovat, tak si víc váží toho, čeho dosáhl.