Žluťásku, já ti neřeknu, jak to mají ostatní, ale můžu ti napsat,na co si musím dávat pozor já:
-bojujou o čas, kterej jim věnujem. Každej něco chce a rozkrájet se nemůžeš,já mám navíc děti s větším časovým odstupem, jedno pomalu mimino,jednoho prvňáka ajednoho primána,každej má úplně jiný ožadavky, každej má jou potřebu zábavy..
-občas bojuju s logistikou. Třeba v pondělí přijde můj 12 lete ze školy a i kdyby si jeho kamarádi domlouvali bůhvíco, on musí zůstat doma a hlídat dvouletou, já totiž musím jet meitímna druhou stranu Prahy pro prvňáka a jet s ním na kurz plavání,kam další děti vzít nemůžu.
-občas se stane, že mají oba najednou školní besídky u obou najednou bejt nemůžu, třebaže byhc chtěla.
-jednomu slíbím večerní čtení nový knížky, jenže druhej potřebuje nutně doučit cosi,čemu nerozumí, na čtení pak už není čas.
Mohla byhc toho popsat hodně, u nás o žádný materiální věci nejde, stejně je toho ale dost, kvůli čemu by se mohli cítit ošizeni a občas se tak cítí..Já ale naši rodinu rozhodně ještě nepovažuju za příklad,kdy by "větší" počet dětí byl na závadu, tři děti mi tak moc ještě nepřijde a finančně na tom _"tukťuk" taky nejsme tak, že by se děti musely kvůli sourozencům omezovat.