Já pohlavkuju jen to viditelné, holky mají odpor k uklízení hraček, snažíme se ho zrušit,ale ... teď nám teda dost pomohla knížko od Ježíška, kde je příběh zakončený shrnutím - výcuc základních pravidel chování třeba při jídle, uklízení hraček atd.

A jinak, starší dcery jsou obě štírky, takže se obě přetahují o mou pozornost, když ji chce jedna, chce ji hned druhá. Neumějí se od sebe "oddělit". To jsme hodně zavařili my, protože Eli nechtěla po narození Joli být bez maminky a mimika a s tím rostly. Joli byla poprvé bez nás právě s Eli, aby jí pomohla s adaptací. No a pak to jelo. Když chtěla jet k babi jedna, chtěla i druhá. Při návrhu oddělit je, následoval pláč. Teď už to ale jde. Joli byly tři roky a už si i sama říká, že chce k babi. Eli by sice taky chtěla, ale u ní už vítěží fakt, že zůstane doma s maminkou ) A dodávám, že je úžasný sledovat, jak do toho všeho zasahuje Sofinka. Jak na sobě ty holky visí. Když se nevidí třeba dva dny, tak ona pak výská, juchá, huláká a může se přetrhnout, jen aby už u nich byla. Je to krásný se na tohle dívat (ale třeba dneska Joli dvakrát Sofi ubližovala a dost ošklivě...., syndrom druhorozeného dítěte...)