Lízo, přesně jak píšeš.
jen mi to připomnělo konkrétní situaci.
Pře x lety mě manžel postavil před hotovou věc: zamiloval jsem se , odcházím.....po 17 letech manželství a dvě rozhodně nedospělé děti.
Zpočátku jsem nic razantně neřešila, přesně jak píšeš, snažila jsem se najít k celé situaci svůj postoj a hledat pro sebe a děti nejlepší řešení. Trvalo mi to několik měsíců a nakonec jsem to byla já, kdo podal žádost o rozvod.
Ještě teď si pamatuji reakci mojí tchýně ( jinak moc hodná babička): " Takhle najednou, to já myslela, že budeš teda zodpovědnější!".
Podotýkám, že o tom, že její syn bydlí už třičtvrtě roku u milenky a veřejně se k ní hlásí dobře věděla.
Ale nelituji. To vědomí vlastního rozhodnutí, mi potom často pomohlo, když jsem padala na úsměv.