Bohužel tuším, jak ti teď je. Strašně to bolí, nejistota co bude dál je strašná . Opravdu dobrou radu ti nikdo tady nedá, rozhodnutí co bude dál je stejně jen na tobě.
Manžel by se měl zachovat konečně jako chlap a začít jednat na rovinu, pokud ti něco doma tvrdí a přitom za tvými zády jedná jinak, dost to o něm vypovídá. Zkus se na něj dívat tak, jak se teď chová. Měl by pocítit, že jako člověk u tebe ztrácí, ne tím, že se zamiloval, ale jak jedná a chová k vám, nejbližším lidem. Věřím, že ho miluješ a ve chvíli, kdy o něj stojíš si ho ještě idealizuješ, žiješ z představy jakou jsi o něm měla. Já jsem to měla taky tak, ale jak se to trochu přebolelo, otupila se ta bolest, přišly i jiné pocity, včetně vzteku. Pak už si člověk dokáže představit i život bez něj. Což se stát nakonec nemusí, ale teď musíš být ty silnější než on, jsi matka vašich dětí, pro ně nejdůležitější člověk na světě, brzy z nich budeš mít zase radost. Bolet to bude, vybreč se, vykřič, ale tělo má podle mě svoje obranné mechanisny a budeš postupně otupovat.
V každém případě ještě jednou doporučím tu poradnu, rozhovor s někým, kdo ti porozumí by ti mohl pomoct.