Z mého pohledu, je ve vztazích nejvíc skryto v detajlech. Přece jen nějaké děti máte už 7 let, takže vaše postavení jste si vzájemně budovali. Těžko vše překopat jedním rozhovorem. Varianta 1 je nepřijatelná a varianta 2 může dost ublížit všem zainteresovaným. Těžká volba. Z mého pohledu je třeba začít se bránit. Naučit se neustupovat a zůstat slušní. A vysvětlovat své postoje a znovu a znovu, pak i s manupulující babou se může podařit pohnout. Pokud možno se vyhnout vydírání a vyjednávání provádět pokud to jde v zákulisí. Paní na hlídání bych si být vámi pořídil a babičce vysvětlil, že je nůtná, pokud by ona nemohla a musí te ji mít vyzkoušenou a děti ji znát a tak bude zatím hlídat děti například jeden den v týdnu a babča zbylé potřebné....
Podobnou strategii bych volil asi já. Vždy, ale záleží na čem se neschodnete. Mi děti půjčujeme na hlídání občas k třem rodinám prarodičů a k dvěma hlídacím maminkám s vlastními dětmi a všem dáváme velkou volnost v tom jaká pravidla si pro ně u nich nastaví a jak je vymáhají. Dokud jsou naše děti spokojené, máme pocit, že naše pravidla musí platit s námi a to i když jsme na návštěvě u někoho z nich a jaká pravidla platí při hlídání je na posouzení hlídačů, kterým důvěřujeme, že naším dětem nechtějí ublížit. Rozhodně nám to zatím, takhle funguje.
Naši a oboji tchánovci (Jsou rozvedení a teď žijí oba v nových partnerstvích a i jejich partneři se k naším dětem chovají jako k vlastním vnoučatům)mají docela často názor na to co máme dělat, kde bydlet, jestli si pořídit velké psi, či jaké auto si koupit. My si to většinou vyslechneme a zvážíme argumentaci a pak se rozhodneme po svém. Své rozhodnutí se snažíme vysvětlit. Někdy to velké nadšení nezíská, ale nakonec to všichni rozchodí. Určitě i mezi prarodiči našich dětí jsou takoví, co by se při necitlivém přístupu urazili. Jsem přesvědčený, že se tomu vhodnou diplomacií dá vyhnout i bez toho, aby rodina podléhala jejich vlivům.