Přijde mi takové uvažování a jednání od vás trochu nefér.
Varianta 1 by vám jistě vyhovovala bez nadměrného zasahování do rodiny, že? Nejspíš jste také očekávali, že hlídací a pomáhající babička bude pro vás jen benefit a neukočírovali jste to. Je to vaše chyba, že jste včas nenastavili jasné hranice. Samozřejmě situace nyní vám nevyhovuje. Málokomu by vyhovovala. Ale vy jste dlouhá léta babičce takové chování tolerovali a umožňovali. Proč by se ona měla chytat za nos? Ano, měla mít cit, kde je ta hranice, kdy je to pro vás nepříjemné vměšování. Nicméně vy jste ten cit měli mít dvojnásobně. A tak ona žije v domnění, že je vše ok. A to je vaše chyba. A pak vám to najednou přerostlo přes hlavu a vy jako malá děcka vymyslíte radikální variantu 2. Čímž dáte babičce jasně , tvrdě , ale hlavně dost pozdě! najevo, že její snahu nepotřebujete. Že ji vlastně nepotřebujete - takhle si to totiž nejspíš vyloží.
Po letech, kdy vám byla dobrá na hlídání atd. ji odstřihnete a najdete si cizí placené hlídání? Sama bych si připadala zneužitá a po letech vpodstatě i podvedená. A že to vaše benevolence, kdy jste jí nechávali tak široké pole působnosti se bude zdát jako jen pokrytecké chování.

Varianta 2 mi proto připadá jako dětinská. Způsobili jste si to sami, tak byste se měli - podle mne - snažit po dobrém přistoupit na kompromisy. K babičce přistoupit citlivě. Zejména ty asi budeš nejvíce těžit z její pomoci dál, tak bys neměla strkat hlavu do písku a nechávat to řešit muže. On bude za zlého, protože se s ní pohádá a ty se jen v tichosti - submisivně - přizpůsobíš?
Čestné by bylo říct si, holt jsme to nechali zajít moc daleko. Něco omezíme, ale v rámci zachování dobrých vztahů přivřeme oči nad něčím jiným. Aby babičce zůstal pocit potřebnosti a že jste s ní jen nevymetli.Žádné radikální řešení.