hele, a vy si za správností svých názorů stojíte? babička vás přece nemůže přesvědčit o něčem, co nechcete, když se nenecháte. To samé děti - snad je v pořádku, že různí lidé mají různé názory, i ti nejbližší, a myslím, že není řešení říkat babičce, aby jim to či ono neříkala, ale spíš to sami uvést na pravou míru.

Když to řeknu natvrdo - můžete u vědomí, že je to jinak fajn ženská a moc vám pomáhá, pouštět její řeči co byste měli a neměli jedním uchem tam a druhým ven a zařídit se jen podle toho, co sami chcete?

Pokud to takhle jen trochu jde, tak bych se přimlouvala za variantu č. 1. Jak už tu bylo řečeno, dobrá a ochotná babička je k nezaplacení a profitují z toho vnoučata i ona (připadá si - a je - potřebná). Pokud dětem neříká nějaké fanatické hrůzy nebo tak podobně. Pokud by ona podmínila svou pomoc tím, že uděláte něco, co nechcete, tak bych na to nepřistupovala, ale jinak chválit, chválit, chválit, děkovat a v případě nevyžádaných rad si myslet svoje.