Cammelio, je to hrozně těžké, protože jemná pavučinka vztahů v rodině se nedá přenést na papír. Takže si uvědomuji, že všechno, co píšeš, má nekonečno odstínů, na které je třeba brát zřetel. Proto i moje názory a vůbec všech tady jsou jen povrchní.

Drobnosti a detaily jsou důležité. Jakým způsobem oznámíte babičce. Jakým tónem...Jestli ji postavíte před hotovou věc nebo budete své osamostatnění dávkovat postupně.

A stejně se přimlouvám za tvou angažovanost. Chlapi většinou nemají ten správný cit jak podat ženské problém. A jestliže naznačuješ, že tvůj muž je i v tak dospělém věku ještě schopný se hádat s matkou, tak ten na to asi diplomaticky moc nepůjde. Tobě naopak by odstup, který k tchýni máš mohl být pomocníkem, aby debaty nepřekročily citovou mez.
Umím si představit, jak muž matce řekne, hele, už k nám nechoď, začalo nám to dost vadit a xy si myslí to co já, takže můžeš občas , když ti zavoláme přijít pohlídat, ale jinak už nechceme, abys u nás byla denně...(přinejlepším)

Co si asi pomyslí tchýně o tobě?

Udělala jsem v tomhle směru jednu dobrou zkušenost.
Měli jsme podobný problém. Ale jednou návštěva nevyšla, protože jsme museli, chtěli něco zařídit.Pak do toho zase něco přišlo, pak se přidali tréninky dětí, kdy to také nešlo. Babička si tak nějak pozvolna zvykla sama na omezení návštěv. Akdyž argumentovala, že odveze, přiveze dítě, pohlídá, tak jsem občas a pak častěji říkala, že nechci, že ráda si odvezu dítě sama i s batoletem, že mi to nevadí a že chci si je užít. Že mám ś ním cosi v plánu....prostě vždycky se kdy se tedy uvidíme, aby mohla s něčím počítat. Nevím, jak vaše tchýně, ale naše babička ze začátku vymýšlela všemožné, jak by to hlídání šlo...nešlo, už mám domluvenou kamarádku. A jídlo nenos, minule jsme to nesnědli a museli vyhodit. Už mám v plánu vařit něco jiného..a kluci se těší..