Jeden můj děda umřel pokojně ve spánku doma. Druhý za žádnou cenu nechtěl do nemocnice, chtěl taky umřít doma, nic mu nebylo, byl jenom už unavený životem. Přestal jíst, ležel na pohovce, máma a brácha za ním chodili.....pak už byl jednou mimo sebe a máma zavolala záchranku. Asi musela, neposkytnutí první pomoci je myslím trestné, takže mu nebylo dáno.

Jinak obecně - porodila jsem doma a ráda bych doma umřela, ale není pro mě u obou těchto lidských záležitostí důležité ani tak to "doma" jako spíš místo, které je mi příjemné a známé a hlavně člověk (lidé), které mám ráda a kterým důvěřuju.