Babička byla v posledním stádiu rakoviny, mamce ji vrátili domů, ať nemusí umřít v nemocnici. Bolesti naštěstí neměla.
Děda umřel doslova v kruhu rodinném, přijeli jsme na oslavu jeho narozenin, on jako vždy seděl na židli u stolu, najednou praštil hlavou o zeď vedle...a zemřel. Babička mu tehdy strašně záviděla, věděla už, že má rakovinu a že se jí infarkt jenom tak nepoštěstí.
Mamka netušila, jak dlouho bude babička doma ještě žít, naštěstí má rozumnou obvoďačku a ta jí napsala nemocenskou. Babička byla doma týden. Vůbec ale nevím, jak by to dělala, kdyby musela být doma třeba měsíc, dva a doktorka jí nemocenskou nenapsala.