To ale byly ženské, které vyrostly v jiné době, než naše mámy, a tudíž z nich taky byly jiné babičky. Přiznejme si, že tyhle pohádkové bytosti, které nám zkrášlovaly dětství, samy moc životních možností nepotkaly. Některé z nich byly paní doktorové, ale málokterá doktorka... Je to něco za něco. Ženy obecně mají více možností ve vzdělání, v sebeuplatnění, prostě v rozhodování. A tak jen některé se rozhodnout být babičkami s pekáčem buchet a stojícími před školou. Moje babička už byla někde v půli cesty mezi tou "ideální" a mezi moderní ženou. Moje matka už zcela jednoznačně žije nejdřív vlastní život a až ve volném čase případně kus našeho. Jo, občas mám tendenci si soukromě postesknout, že problém, který zrovna řeším, ona nikdy řešit nemusela, protože při ruce ještě byla záchrana v podobě babičky, ale nemůžu taky popřít, že jsem si ten rozdíl uvědomovala dříve, než se naše malá narodila, takže objektivně jsou tyhle stesky na nic.