Nám Ondrášek zemřel doma a cítím,že je to to nejlepší,co nás v té strašné situaci mohlo potkat...
Od začátku jsem hlásila doktorům,že ho chci mít doma,až "to"přijde,docela nám vyšli vstříc,byl na kyslíku a nám opravdu ty kyslíkové bomby dali domů....
Jeden okamžik jsem zaváhala,to se musím přiznat,když už to bylo hodně zlé,ale slíbila jsem mu,že už ho nebude nikdo píchat,nikam nebude muset,tak jsem nakonec tu sanitku nevolala...
Ale musím říct,že jsem měla velkou oporu ve své rodině-rodiče,bratr atd.,Ondrášek mi zemřel v náručí a já jsem "šťastná",že co jsem mu slíbila,jsem dodržela.