Nevim, jak líp to nazvat... Potřebuju se vypsat nebo si to pujdu hodit. Před pár tejdnama jsem se ze dne na den dozvěděla, že se mám odstěhovat do pár dní z bytu. Před Vánoci jsem poslala kauci na byt, kam jsem se měla stěhovat. Za dva dny jsem se dozvěděla, že se stěhovat nemám, že se našlo jiný řešení pro babičku, která se chtěla původně do bytu, kde teď bydlim, vrátit. Peníze jsem za tu kauci jsem teda vyhodila prakticky z okna. Máma mi odložila díky tomu platbu lednovýho nájmu na únor, že jí dám pak dva nájmy najednou (za leden a únor), protože prostě nejsem schopná to po těch pálkách za kauci (kterou mi majitel bytu ani náhodou nevrátí, zkoušela jsem to) dát dohromady.
A teď pointa, najednou se rozhodla, že chce mít peníze do konce ledna na stole, jinak mám jít "třeba na ulici". Půlku nájmu jsem jí naštěstí dala v polovině ledna (3500).
Už jsem si zvykla, že mění rozhodnutí a názory ze dne na den, ale takovejhle podraz jsem nějak nečekala. Třetí den nejim, nemám ani na rohlíky, už jsem si řikala, že normálně snad pujdu souložit za peníze nebo něco takovýho, vim, že je to hrozný, ale vážně tak už uvažuju... Každej mi řiká, ať si nikde nepujčuju, ale budu muset a když všude čtu o dluhový propasti, tak je mi na zvracení.
Prozatím jsem se rozhodla, že s ní na čas přerušim veškerý styky, protože jsem fakt na zhroucení a žádný východisko nevidim. Jak tohle může udělat vlastní rodina? Zvlášť, když za tuhle situaci můžou ONI a ne já?