Můj (dnes již ex-)manžel odmítal uvažovat o "cizím" dítěti i tehdy, když se nám dlouhá léta zoufale nedařilo počít vlastní - natož potom (když už jsem nemohla mít druhé dítě).
Nakonec toto jeho sobectví nejdřív zničilo moje zdraví (všema těma příšernejma "metodama asistované reprodukce", abych teda vyhověla manželovi - byla jsem mladá a blbá, nechtěla jsem se rozvádět, když už jsem s ním jednou chtěla sdílet "dobrý i zlý"), a nakonec i naše manželství (jako jedna z významných "kapek"). I když u vás to není tenhle případ. Tam bych se přikláněla k tomu, že manžel prostě pravdivě a reálně hodnotí svoje možnosti.