Přidat odpověď
Jsem sociál a vždycky jsem si přála adoptovat dítě, odmalinka....
Dneska se zabývám vztahy mezi lidmi, jsem mnohem starší než dřív, se zkušenostmi - a nešla bych do toho..pokud - bych náhodně neuviděla dítě, u kterého bychom byli s manžou OBA přesvědčeni, že ho moc chceme a ono nás.
Dost problémů si člověk užije s vlastními dětmi....mají vlastnosti, které člověk nepředělá, ale u cizích jsou tam nejen vlastnosti, ale i cizí genetickej kód...navíc do 12ti let jsou PLNĚ navázání jakoby energeticky na svou matku (a trochu i otce)....a to je průšvih, pokud maminka je třeba prostitutka, ve vězení nebo tak něco....
Jako idealistický přání super, jako životní krok - pokud to nechcete oba, obrovský problém. Navíc bezproblémové volné malé děti asi moc k mání nejsou.....
osobně bych dneska brala třeba starší, třeba po smrti rodičů, osamocené.....vzala bych si k sobě neteře, synovce, pokud by se jejich rodičům něco stalo....ale dobrovolně cíleně cizídítě - už vím, že ne.
Předchozí