Upřímně a vůbec ne ve zlém - já bych tu půlhodinu obětovala a do půl 9 četla (nebo aspoň 15 minut a pak ona sama), když o to dcera tak stojí. Za pár let už nebude.
Čteme každý večer, začínáme po 8. Většinou se mi taky dost nechce, jsem s dětmi celý den, ale zase jsem ráda, že o čtení stojí a jak píšeš, je to hezký rituál. U nás je to ale podstatně delší, protože pak ležím s dětmi, dokud neusnou (min. do 9).
Moc se těším, až nám do toho mladší přestane kecat a bude taky poslouchat. A těším se na Děti z Bullerbynu, Káju Maříka...


Když je manžel doma, střídáme se, takže mám každý druhý večer volný. Nešlo by to i u vás?