Brouti-za mě já byhc do toho šla všema deseti a to co nejdřív
Já mám tři děti, nejstarší postižená, nechodící, ta už má 6,5r.. V jejich 2,5 letech se mi narodil syn. V těhu jsem ale měla komlikace, hned tedy od začátku, takže jsem ji nemohla nosit, cvičit s ní, nic. Naštěstí máme super tchány a vzali nás k sobě a babi (tchyně)se o dceru starala, cvičila s ní, prostě všechno. Já musela ležet. Dcera tehdy vážila asi 15 kilo.

Pokud syn má 10 kilo, tak bych se nebála, to zas není tak moc, to mají i sourozenci zdravý, když je mamina těhu a nosí je.

K přepravě jsem používala bud souroz.kočár anebo šátek a kočár.Bydleli jsme ve 2.patře bez výtahu, tak to byl docela záhul, ale zvládli jsme to.
tehdy ještě dcera nechodila nikam do školky,takže procházky s obouma.

Teď mám 12 týdenní mimčo,dcera má 6,5r. a 24 kilo. V těhu jsem ji přenášla jen z postele na ortézu a na klín, jinak jsem se bála, ač jsem komplikace tentokrát neměla.Pomáhali ale zase babičky a manžel-ten koupal, pak i krmil atd.
Dceru vozím v zdrav.kočáru a syna v Ergo nosítku (zezačátku v šátku). Dcera chodí do spec.školky, ale vozí ji tam babička, předtím ji vozila osobní asistentka.
Zkusila bych možnost té osobní asistentky, jeslti u vás je ta možnost, MHD bych neriskovala, zvedat kočár, jedině jestli u vás jezdí nízkopodlažní.

Takže já bych to moc neodkládala, dokud syn zas tam moc neváží a taky jak spolu porostou hodně mladší staršího potáhne. Přeju tedy ať to dobře zvládnete!