Loudo, ono hlavně "věnovat se" je relativní pojem. Když sedíme s dítětem na podlaze, stavíme kostičky, čteme mu nebo jezdíme autíčky, tak není co řešit. Ale je věnování, když třeba vařím, dítě stojí u mě u linky a něco mi podává nebo si hraje s potravinami a nádobím, které zrovna nepoužívám? Řekla bych, že ano. Nebo když věším prádlo, dítě se mi batolí u nohy a já mu něco povídám nebo zpívám, je to věnování? Řekla bych, že ano. Snaž se si tolik nepřipouštět to, co se píše v knížkách a spoléhej se hlavně na svou intuici. Hlavně je dobré si uvědomit tuhle věc: KOLIK LET BYLI AUTOŘI TĚCH KNIH NA MATEŘSKÉ DOVOLENÉ A S KOLIKA DĚTMI? Ona jedna věc je teorie a druhá praxe.

Já jsem jako matka řekla bych nadprůměrně snaživá, ale taky jsou věci, na které prostě zvysoka kašlu, protože jinak bych se musela zbláznit. Když vařím, tak strčím děti k televizi a toho mladšího do ohrádky a je mi jedno, co si myslí nějaký odborník, který má sice třeba dobré teoretické znalosti, ale tuhle situaci, pro matky na MD běžnou, nikdy v praxi řešit nemusel. Nebo bych fakt chtěla vidět někoho, kdo je s dětmi venku 5 hodin denně za každého počasí a k tomu si s nimi dokáže ještě hodně hrát doma, neposadit je ani na chvilku k pohádce nebo nestrčit je do ohrádky a k tomu stíhat dokonale celou domácnost. A až budeš mít víc dětí, tak zákonitě nad některými věcmi budeš méně přemýšlet, což někdy dost pomůže - hovořím z vlastní zkušenosti.