Lenko, to je velké nepochopení. Čti pozorně, v jakém věku jsem dětem věnovala a věnuji kolik času. Mé děti jsou odmalička nadprůměrně samostatné, nikdy se nikde samy nebály, jsou komunikativní a společenské, neměly ani nejmenší problémy ve školce, ve škole, na táborech, v žádném kolektivu. Já jsem se jim nevěnovala tak, že bych jim "stála za zadkem", ale tak, že jsem s nimi v první řadě neustále komunikovala a dále, že jsem jim umožňovala pestré aktivity v souladu s jejich zájmy (tedy žádné nucení do něčeho proti jejich vůli). To nemá nic společného s žádným nepřiměřeným dozorem nebo posluhováním.
A co se týče volného času - život trvá průměrně sedmdesát let, já jsem z toho zhruba pět let obětovala dětem na úkor svého volného času. Teď mám super děti a volného času zase tolik, co hrdlo ráčí - až do důchodu