Lenko, stihnout všechno se opravdu nedá, s tím naprosto souhlasím. Proto také píši, že zhruba ty tři první roky s dětmi jsem nestíhala nic jiného kromě nich. Netvrdím, že to bylo nenáročné - bylo to velmi náročné, spánkový deficit cítím dodnes a teplý oběd snězený v klidu je pro mne dodnes vrcholem štěstí. Ale já jsem to dělala dobrovolně, mne to s dětmi bavilo a brala jsem to jako šanci, kterou už víckrát v životě nedostanu. Vůbec si nemyslím, že by děti nějak výrazně zaostaly, kdybych se jim věnovala méně - při své inteligenci by se v životě jistě neztratily. Ale to, co jsme společně prožili, stálo za to a mně to hodně dalo, stálo to i za tu únavu a dočasné omezení se v jiných věcech.