Je něco, co byste opravdu nechtěli, aby vaše děti ve svém životě dělaly a ovlivnilo by to váš vztah k nim?
Myslím například práci, kterou neschvalujete (např. v pornoprůmyslu), žili s partnerem, kterého nepovažujete za vhodného(ženatý, alkoholik...), začaly si nějakým způsobem ničit, nebo komplikovat život...

Samozřejmě vím, že na život svých dospělých (nebo i skoro dospělých) dětí už moc vliv nebudeme mít, ale vidím rozdíl mezi podporováním, vyjádřit nesouhlasu a tichou tolerancí.
Řekli byste si, že jsou už dospělí a tak jim nemáte nárok do toho kecat, nebo byste radší riskovali rozepři, ale snažili byste se stím něco udělat?

Osobně si neumím představit, že bych dceři nebo synovi nic neřekla, nebo je podporovala v chování, které považuji za nesprávné. Stejně tak, jak jim mnoho věcí neschvaluji teď a snažím se je navést na cestu, kterou považuji za správnou, tak doufám že to tak zůstane napořád a nikdy se nebudu "bát" jim jasně říct svůj názor. Ale včera jsme na tohle téma narazili v diskusy s kamarádama a většina by prý do života svých dospělých dětí nijak nezasahovala.

Jak byste se zachovali vy?