Mě děsí, že dcera bude naivní ve vztahu k chlapům. Že například budu poslouchat "mami, ale on slíbil, že s pitím přestane, a už týden nepije, a já mu věřím". Nebo "sice teď nemá peníze, ale já ho uživím, pak mi to vrátí". Případně "nemůže si najít práci, protože má deprese, ale, mami, je to umělec, já ho chápu." Pravděpodobně budu hrozně rozčílená a hrozně bezmocná, a když si tady ty situace představím, a hlavně to, jak jsou ty zkušenosti nepřenosný... hrůza. Kromě toho mě samozřejmě děsí všechno ostatní, jako drogy, alkohol, špatná parta, povrchnost, lhaní... a tak dál. Bezcharakternost, plytkost jednání, nepraktičnost. To mě dokáže rozčílit u kohokoliv.