Já jsem měla ohromné štěstí v tom, že moje maminka v tomhle dokázala vyhmátnout tu správnou míru, takže ve vztahu ke mně a k bratrovi byla ctižádostivá tak akorát a nároky na nás měla přiměřené našim schopnostem. Na základce jsem měla mimoškolní aktivity cca 2x do týdne, ale vyžadovaly pravidelnou domácí přípravu, dělala jsem to, co mě bavilo. Na drahé kroužky jsme neměli peníze, ale když jsem chtěla dělat jazyky, tak jsem si vždycky našla způsob, jak se je učit za velmi málo peněz. "Lepší" kurzy jsem absolvovala poté, co jsem si na ně sama vydělala. A rozhodně mě to o nic neochudilo, spíš naopak. Já sama jsem ctižádostivá hodně, ale ne nezdravě. A u svých dětí se chci řídit zásadou, že na to, aby byl člověk úspěšný v dospělosti, nemusí mít podělané dětství.

Ten článek byl fakt děsný. Pokud jde o peníze, tak jsem hodně nezávistivá, ale musela jsem konstatovat, že spousta těch dětí by měla šanci prožít normálnější a šťastnější dětství, kdyby jejich rodiče neměli desetitisíce měsíčně na supernáročné školy a desítky nejrůznějších kroužků a kdyby matinky od určitého věku dětí byly nucené jít na plný úvazek do práce a neměly čas se motat dětem za zadkem, věčně je někde tahat a doprovázet a dělat si z nich jedinou životní náplň.