Zapínám internet méně než dřív, ale je to jedna z mála kratochvílí, které si odepírat nechci a nebudu. I v zájmu svých dětí, protože přes den potřebuji sem tam dobít energii, nechat i jim prostor pro oraz a také je nenásilně naučit nechat mě pár minut být. Jak často říkám, děti se mi občas na chvilku musí přizpůsobit, ale nikdy ode mě neuslyší, jak jsem kvůli nim neměla ani chvilku pro sebe, jak jsem se v klidu nenajedla, nevyčistila si zuby a tak.

Teď nic proti Tobě, tohle je jen čistě postřeh k tématu. Já od útlého dětství velmi špatně snáším řeči o tom, jak matky malých dětí nemají žádný volný čas a tak. Nejdřív jsem se cítila provinile za to, že jsem se vůbec narodila, když svou existencí někomu působím něco tak hrozného, a později se mi chtělo řvát, ať s tím jdou všichni do háje, že se jich o nic takového neprosím vždyť i děti chtějí mít někdy klid a dělat si něco svého a ne být pořád objektem něčí péče a pozornosti. S kamarádkami jsme se shodly, že od určitého věku jsme byly nejraději, když si nás nikdo nevšímal.