Dceři byla na základní škole také diagnostikovaná dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie. Chodila do speciální třídy po dobu prvního stupně, pak přešla v rámci této školy (běžná ZŠ) na druhém stupni do klasické třídy, jen s úlevami. Díky tomu že jsem se s ní stále učila, pomáhala jí po celou dobu školy (učitelka říkala že maximálně nadstandartně) tak se dyslexie ne sice ztratila, ale základní školu ukončila s vyznamenáním.

Už tam si občas něco vymyslela, ale to se mi dařilo jí vždycky domluvit, že je to nesmysl a průsvitná lež, měla kamarádku, která si také vymýšlela, i jsme si povídali o tom, jak je to ošklivé, jak jí nikdo nemůže věřit a podobně. Dcera to v té době i odsuzovala, připadalo mi že chápe, že je to špatné a tahle se žít nedá.

Fantazii má bohatou, i ve škole říkali, že její příběhy co napíše ve slohu jsou moc pěkné (bohužel ne po gramatické stránce), že by mohla psát i knihy .....