Ne tajně (i když dcera o tom nevěděla, to je pravda). Byla jsem požádána na psychiatrii, když jsem říkala, že už si nevím s nepořádkem rady, tak abych to nafotila.

Pokoj je v paneláku, v MÉM bytě, sice ho užívá dcera, to ale nic nemění na skutečnosti, že pokoj je to stále můj.

Když byla dcera malá, tak jsme různě uklízeli spolu, měla krásný pokojíček. Když byla starší, tak už nechtěla, abych tam uklízela s ní, tak jsem jenom občas (tak jednou za měsíc) šla a všechno vyndala z poliček, uklidila, vytřela, vyluxovala, věci poskládala. Jenomže to jsem u ní neudělala několik let. Prostě už nemůžu. A hlavně vidím, že je to zbytečné, kolikrát jsem jí nabídla, jestli chce s úklidem pomoct, že to můžeme uklidit společně, ale nechce, je to zbytečné, tak se nevnucuji.