Já nemohla v těhotenství užívat kortikoidy a bylo to o tom přemoct se a vydržet.
U druhýho syna jsem usoudila, že to za to nestojí - že problémy způsobené neužívám uškodí víc, než užívání a kortikoidy užívala. Navíc se mi pak rozjel i zánět středního ucha (kterej jsem do tý doby nikdy neměla), takže došlo i na antibiotika.

Nakonec druhý dítě je zdravý, první ne.

ASi když to vezmeš pragmaticky - že těhotenství žádný terno není, aspoň pak nebudeš zklamaná. Já měla děti neplánovaně, od začátku jsem věděla, že skloubit s uřvanym miminem školu (nás obou) a shánění peněz na obživu, bude problém a nakonec mám pocit, že hůř mateřství snášela holky, který se těšily na sladký voňavý miminko

Jinak kamarád víceméně přemluvil k dítěti svou ženu, která odjakživa říkala, že dítě nechce a nikdy chtít nebude a nechala se v šestatřiceti přemluvit, že teda jedno, když on se mu bude hodně věnovat... a teď maj roční holčičku a ona chce druhý dítě