To je jako bych to psala já... nemám dítě doteď, je mi 36 let a ambivalence se zvyšuje úměrně věku, co s tím nevím, sama se v těchto pocitech plácám už x let. Chvíli to zkouším, pak to zabalím a dokola. Navíc celé snažení bez té podpory pudové, která jiné ženy žene dál i před různé trápení, umělé oplodnění, peníze které to stojí atp. ... o to je to celé těžší a větší chuť s tím seknout když se nedaří. Představa těhotenství - hrůza, stres, pakárna, omezení... porod, to už si radši ani nepředstavuju, vyřvala bych si u psychiatra císař. Když jsem byla jednou těhotná dva měsíce, tak jsem byla v takovém stresu, že jsem se z toho třepala další rok. Taky bych chtěla, aby dítě někdo "přinesl" měla bych ho ráda a starala bych se o něj, myslím že dobře.