Tak to sama vidite, jak jsou pocity maminek ruznorode, nekdy az protichudne. Dopredu se skutecne neda temer nic predpovidat.

Za sebe bych jen doplnila, ze take muze hrat velkou roli to, zda-li byste normalne dal chodila do prace nebo byla doma na nemocenske, ja delala uplne do konce a na nejake dalekosahle mozkove hloubani mi proste nezbyval cas ani sily. Ze bych napr. byla nejak rozjarena z tzv. tehotenskeho briska, to se rozhodne neda rict, dokonce jsem si trosku egoisticky rikala, jak to vsechno dam zase do puvodniho stavu ...

Tehotenstvi proste beru jako novou zivotni zkusenost, jednou je lip, nekdy hur, ale skutecnym hororem bych to obecne nenazyvala. Hlavne klid, to postupne vsechno prijde, nekdo jasa uz nad rostoucim pupikem, nekdo nad novorozencem v naruci a nekdo si uziva nejvice az se skolackem, to je uplne normalni, kazdy to ma jinak.
Pekny den, Janca