"Jasně mi řekla, že onemocním, když si budu sahat na přirození."

Kdysi jsem synovi vyprávěla o žloutence a vysvětlovala mu, že si musí důkladně mýt ruce (po jídle, WC, při příchodu zvenku a tak), aby žloutenku nedostal a nemusel do nemocnice. Syn se velmi rozplakal, když jsem mu vyprávěla, jak moje maminka žloutenku dostala, když jsem byla ještě úplně maličká a že jsem pak nějakou dobu musela být bez maminky. O pohlavních orgánech myslím nepadlo ani slovo.

Pár týdnů poté jsem syna přistihla, že si při čurání odmítá sahat na pindíka. Na můj dotaz, proč si normálně pindíka nevezme do ručičky, mi odpověděl: "Já nechci, já se bojím, protože bysem pak dostal žloutenku, musel bysem do nemocnice a nemoh bysem být s tebou." A byl to jeden z mnoha momentů, kdy mi došlo, jak jsou děti hrozně zranitelné. Uvědomila jsem si tu ironii, jak se tolik snažím, aby měl ke svému tělu kladný vztah, a pak se mi stane tohle. Tak jsem mu vysvětlila, že si při čurání pindíka normálně do ručičky vzít může, resp. dokonce musí, ale že si pak musí umýt ručičky a byl klid.